Lehce vánoční...

Tradice můžeme pojmenovat i jako rituály, které se v určité roční době opakují. Je zajímavé pozorovat, jak se některé tradice mění, některé mizí a některé si jako rodina - tvořená pěti samostatnými a svéhlavými jednotkami - sami vytváříme, aniž bychom to nějak plánovali nebo o tom přemýšleli. Co si budeme povídat, dny vánoční jsou často tradicemi naplněné od rána až do večera.

I naše rodina si ustálila v průběhu několika let ty "svoje" tradice. Skládají se ze zvyků, které jsme si s manželem přinesli každý ze své rodiny, trochu je upravili nebo z rituálů a situací, které se prostě postupně stali součástí našich Vánoc. Takovou tradicí je například nákup a konzumace španělské šunky s kopýtkem. Není to zrovna duchovní záležitost, přiznávám :-).

Chodí k nám Ježíšek. Ano, dvě ze tří dětí jsou již "teens", ale Ježíšek k nám chodit nepřestal. Přichází 24.prosince po večeři, čekáme v dětském pokoji až zazvoní zvonečkem - to je znamení, že můžeme jít ke stromečku.

Vloni, přesvědčeni, že už tuhle "hru" hrát nemusíme, dali jsme s manželem dárky pod stromeček ještě před večeří. Dost nám to ulehčilo logistiku, tajné přesuny dárků na balkón a následně pod stromeček tak, aby to nikdo neviděl ani neslyšel. Touto malou změnou jsme porušili zaběhnutý sled po sobě jdoucích událostí v tento slavnostní večer.

"Mami, já bych chtěl, aby nám Ježíšek přinesl dárky letos zase po večeři" svěřil se jedno říjnové odpoledne nejmladší syn. "No, mami, vloni to bylo pěkné, ale letos bychom chtěli, aby to bylo jako vždycky, víš..." přidal se prostřední syn.

Vůbec jsem si nemyslela, že by mým velkým (!) dětem mohla vadit taková drobná změna v harmonogramu našeho Štědrého večera. Pochopila jsem, že "děti jsou přeci velké, už to nemá cenu, hrát to divadlo" v naší rodině neplatí. Máme rádi rituály, tradice, které jsme si jako rodina vybudovali. Dávají nám pocit jistoty, že vše je tak, jak má být.

My, maminky, se někdy necháme unést pochybnostmi, jestli to, co děláme, má smysl. Zda ta velká námaha, kterou vkládáme do přípravy svátků není zbytečná a jen zřídka vidíme výsledky svého úsilí okamžitě. Vydržte, polkněte slzu, když budete mít pocit, že něco nevyšlo podle vašich představ, přestože jste tomu daly maximum. Vánoce, atmosféru, kterou vytvoříte, všechno se těm drobečkům vepíše do paměti a stane se součástí jejich představy o Vánocích. Když budete mít štěstí a budete pozorně naslouchat, snad někdy jen tak mimochodem uslyšíte, že Vánoce, které jste pro ně v dětství připravovala, byly ty nejkrásnější.

Napište nám - jak jste na tom s udržováním tradic ve vašich rodinách? Které tradice jste se nevzdali ani v dospělosti a které jste převzali od rodiny svého partnera?

Těšíme se na vaše komentáře!

Přeji vám všem krásné, klidné Vánoce, prožijte je ve zdraví s těmi, které máte rádi.

Olga